Search results for "stephen king"

Do konce roku se mi ještě zdálo několik snů. Celkem myslím čtyři. Dva jednu noc, dva druhou noc. Moc už si je nepamatuji, spíš jen útržek toho jednoho snu. A malá odbočka – na konci článku čeká další anketka.

Ten jeden sen byl celkem zajímavý – prostředím, lidmi i příběhem. Odehrával se někde na vojně. Seděl jsem na vojenské posteli v malé místnosti. Byl tu i Pirát a já měl radost, že jdu, na rozdíl od něj, za pár dní domů. On měl sloužit ještě rok. Místnost se nějak vyprázdnila a tak i já šel ven. Nakonec to nebyla místnost, ale jen na zemi posazená zelená plechová maringotka. Venku už všichni stáli na nástupu a tak já, jako poslední, jsem se šel omluvit veliteli, ne nepodobně jako na táboře.

Číst dále

Prostě mi to uteklo. A dostal jsem se k tomu až dnes – po promítání filmů pro vlčata, po speciální vánoční besídce. A také po zařízení špajzu. Konečně jsem špajz domaloval, doklidil, dostěhoval a fochy potáhl novým papírem. Takže je teď krásně modrobílý. 🙂 A úklid se přestěhoval trošku jinam, zpět do pokojíku, kde zbyl trochu nepořádek po věcech dočasně sem uložených ze špajzu.

Ale teď zpátky k tomu hlavnímu. Po dlooouhé době mi do oka padla další Písnička dne. A to konkrétně ve čtvrtek. Na mírný popud jsem jí čirou vygůůgloval. Konec napínání. Je to písnička Youth Of The Nation od skupiny P. O. D. (neuvádím odkaz na stránky skupiny, protože můj plugin pro QuickTime nějak blbne). Celkem smutný text, ale každopádně si užij ty bicí. 😎

Brzy uzavřu anketu o Aničce. I když to nevypadá, že její šarm, který ohodnotili hlasující, jí už nikdo nevezme. Takže pokud jsi nehlasoval(a), máš ještě šanci do pátku do půlnoci.

Nevím, co se to dělo, ale začátek prosince byl celkem hodně štědrý na sny. Zdálo se mi jich mraky a snad jsem si některé zapamatoval.

První, na který si alespoň trochu pamatuji, se odehrával někde v podzemí. Už jednou se mi něco podobného zdálo. Sešel jsem po schodech do velké místnosti, která vypadala jako sklad – sklad jídla. Všude stály palety s jídlem. Prodíral jsem se mezi paletami směrem k východu na druhé straně. K mému překvapení tu byli lidé a to jídlo si rozebírali. Že prý je městské, levné a že se platí u východu. Tak jsem se vrátil pro olivový olej. 😉 Pak najednou střih a ocitl jsem se v malé místnosti. Tam v podlaze zel malý otvor, připomněl mi můj minulý sen, kdy můj pokus o prolezení skončil neúspěšně. Na podlaze byl ještě pořád vidět obrys toho tunelu v podlaze.

Další sen byl krátký, opravdu krátký a byl o Džoukovi.

Číst dále

Překvapivě, po návratu z tábora domů, se mi zdály včera dva sny. Byly celkem krátké a proto dobře zapamatovatelné. V prvním snu jsem stál v ložnici u okna. Velká postel a tak. Bylo ráno, slunečné ráno. Koukal jsem z okna na nedalekou silnici, jak jezdí auta. Právě projíždělo nákladní auto s dvěma vleky. Do poslední zatáčky před náměstíčkem si ale řidič najel moc zeširoka, vleky si trochu nadjely a ten poslední skončil těsně za mostkem v potoce. Hned na to tam s sebou stáhl i první vlek. Auto jsem neviděl, protože mi zmizelo z dohledu za smrčky. a pak už jsem jen slyšel, jak se mačkají plechy.

Druhý sen byl snad ještě kratší, o to však zajímavější. V tomhle snu jsem totiž mazal Terce záda krémem po opalování. 😛

A otázka pro dnešní den: pozná někdo svoje záda na obrázku nahoře?

PS: Měla pěkná ramena v tom snu 😉

Opět se mi dnes zdál další sen. A tak ho sem napíšu.

Stál jsem s kolegyní (rozumněj jako kolegyně v tom snu – prostě parťák) u lesa na malé louce, trochu v kopci. Byli jsme na (snad) vojenském cvičení, možná jen ukázce. A naším úkolem bylo odstřelovací puškou zneškodnit někoho, kdo se k nám blížil mezi stromy. Já ani parťák jsme se netrefili a tak nám nezbylo nic jiného než útěk. Utekli jsme po cestě do lesa a po chvíli zabočili vlevo do svahu, mezi asi tak dvacetiletými smrčky. Nějak jsem se tam nemohl pod ně dostat – jako bych měl na zádech velký batoh a ten mi nedovoloval se pod smrčky vejít. Pořád jsem to zkoušel a strach z dostižení pronásledovatelem mně hnal pořád dál. Pak najednou střih a vlézal jsem do něčeho, co vypadalo jako novodobý, ale opuštěný bunkr. Díra do země. Na dně asi 130 centimetrů vody. Po stěnách, a na stropě nažloutlé kachličky. Skočil jsem tedy do té vody (viděl jsem se z boku – jak kdyby vedle mně stál kameraman taky ve vodě).

A to je vše. Víc si nepamatuju.

No spíš střípky. Dnes se mi v rádiu nevíc líbila písnička Hlupák váhá z roku 1978 od Katapultů. Slyšel jsem jí hned ráno, když jsem vstával a jinou lepší jsem zatím dnes neslyšel.

Do Wordpresu jsem nainstaloval další plugin. Ten se zabývá počítáním komentářů podle jejich autorů, přiděluje jim hodnosti podle množství komentářů. A proto nově u každého tvého komentáře je již v závorce počet tvých komentářů a za pomlčkou tvá hodnost. Pro přehlednost je pak vpravo tabulka pěti největších přispěvovatelů. Překvapivě zatím vede Bachy. 🙂

Doplněno v 20:30:

Také jsem včera rozšířil Galerii o kategorii Flora a do Lidí přidal jednoho spisovatele a do Fauny jedno zvířátko.

Začnu vesele. Na adrese https://www.vecernicek.com najdeš seznam všech večerníčků vysílaných u nás od 4.9.1966 do 4.4.2005. Můžeš se podívat jaký večerníček běžel třeba 17. listopadu 1989 nebo v den tvého narození.

Také jsem zprovoznil Galerii. Zatím tam jsou provizorně fotky z Ringa, které po naplnění Galerie ostatními fotografiemi smažu.

Určitým vývojem prošly i obrázky u příspěvků, což můžeš vidět u prvních čtyř příspěvků. Skončil jsem nakonec u pevné šířky 240px + okraj + stín s průhledností 50%.

Je sobota večer, sedím u počítače, poslouchám Nedvědy a jsem opět zpět. Od úterka jsem se nedostal k dalšímu příspěvku. Prostě jsem dělal spoustu jinejch činností. Ve středu, ačkoliv nebyla vlčata (prázdniny), jsem doma moc nepobyl. Ve čtvrtek odpoledne jsem se opět zúčastnil ORJ v Ústí. Přijel jsem po radě domů, bafnul jsem noťas a hurá za drahou polovičkou…

Někdy ve středu nebo ve čtvrtek se mi taky zdál jeden zvláštní sen. Se skupinou asi 20 lidí jsme někam šli, asi jsme se ztratili. Nějakým zvláštním způsobem jsme se ocitli v areálu místností, které byly celé bíle vykachličkované. Podlaha, stěny, strop – prostě všechno. Sedli jsme si do jedný místnosti a odpočívali. Někteří z nás se vydali na průzkum. Zahlídli jsme jednu paní (asi 40let, rovný, hnědý delší vlasy) v bílém plášti. Schovali jsme se, aby nás neviděla. Pozdě. Přišla k nám. Přivítala nás, že nám dá najíst atd. Pak najednou střih. Sedíme venku na lavicích a jíme. Někdo vzal nějakýho mrtvýho zajíčka a dal ho do jedný mísy s ledovou omáčkou. Prej až mu zčervená čumák (stejně tak jako těm třem, co už v tý omačce byli), tak se dá jíst. Jinak není moc dobrej…🧑‍🍳

Jiný téma. Včera odpoledne jsme frčeli do Červené Vody na už 9. Skautskej ples. Letos nás jelo rekodně deset. Ples byl opět velmi pohodovou a chvílema i odpočinkovou akcí. Tanec, bar, tombola etc. Překvapila mne naše omladina, co s náma jela, jak jí jde tanec. Za všechny třeba Madlson – myslím, že tančí dobře (drahá, neboj – ty tančíš ještě líp ♥️♥️♥️). Trénovat a trénovat…

Chvilku po desátý dneska dopoledne jsem se dostal do (sakryš, skoro všechny slova začínaj na D 😆) Žamberka, převlíknul jsem se do pracovního a dali jsme se s tátou do rovnání stropu. No a pracovní kombinézu jsem sundal až těsně před sedmou. 😩

No, dopíšu a jdu spát. Drahá půle možná ještě někde bendí, takže si dobrou noc popřeju sám. Dobrou noc, Matýsku… 😀

PS: Právě dohráli Nedvědi a začala Čeřovská a její Malý vůz. 🎶

Na některý lidi jsem si poslední dobou neudělal tolik času, kolik by si zasloužili. Na některý lidi jsem si zas udělal víc času než by si zasloužili. Zkusím to napravit. Snad ještě není pozdě.
Poslední týden jsem nějakej akolektivní. Některejm z vás jsem možná neodpověděl na smsku, jinýmu třeba na e-mail. Tak nějak jsem pustil všechno okolo z hlavy a bylo to. Jsem bez nálady. I když ve středu odpoledne byla světlá chvilka. Snad se to příští týden zlepší.

Velké kulové 2007 se blíží. Práce pomalu finišují. Jestli to dneska dobře půjde, dáme s Robinem dohromady propozice.

Dneska v noci se mi zdálo spousta snů. Dva si pamatuju přesně.

Byl jsem společně s jedním kolegou z práce u našeho dalšího kolegy, který dostavoval svůj rodinný domek. Tak nás provázel a stěžoval si, že mu jeho bratr špatně namontoval hasičáky (hasičáky v rodinným domku?). Jeden byl na záchodě v koutě asi dva metry nad zemí. Druhý byl u okna na parapetu, který byl taky asi dva metry nad zemí. No a potom ten můj kolega, co tam byl se mnou, chtěl po našem průvodce nějaký vodovodní kohout. No a ten ho rád odšrouboval z již funkční vodovodní soustavy a dal mu ho, protože mu to slíbil. 🙂

Druhý sen byl o táboře, rozhodovalo se mezi stávajícím táborem na Václavově seči nebo jiným tábořištěm. Vyhrálo jiné tábořiště, a tak jsme tam jeli. Plac to byl pěkný. Svítilo slunce a já se šel podívat po cestě za tábor. Byla tam křižovatka asi pěti cest a o kousek dál vpravo (asi 50 metrů) další louka. A na té louce, světe div se, stál tábor skautek (myslím, že ty od nás to nebyly). Měl jsem z toho celkem radost, a tak jsem to běžel říct ostatním. Když v tom zazněl hvízdot oznamující nástup. A tak jsme se přesouvali na nástup. Tak nějak až moc pomalu. To mě trochu naštvalo, a tak jsem si říkal, že jim to bude muset na nástupu trochu vytknout. 🙁